Co ovlivňuje svalovou sílu?
Všeobecně se ví, že základem úspěšného tréninkového procesu je mimo jiné rozvoj tzv. pohybových schopností, mezi které patří zejména schopnosti rychlostnísilové, vytrvalostní, obratnostní a samotná pohyblivost. Kondiční příprava je jednou ze základních součástí tréninku a její význam v současnosti významně narůstá, neboť trendem poslední doby je posilování významu silových schopností sportovců. Proto se dnes věnujme fyziologii svalové činnosti a konkrétně především otázce, co určuje svalovou sílu.
Sval se při kontrakci zkracuje o 30-40% své délky. Při paralelním uspořádání vláken je při 30% zkrácení vláken zapojeno méně svalových vláken, a protože má sval úpon dále od osy kloubů a tedy větší délku zdvihu, má taky menší sílu. Tzv. zpeřené svaly mají naopak menší délku zdvihu, ale dokáží vyvinout větší síla.
Svalová síla závisí:
- na počtu svalových vláken – čím je jich více, tím větší síla – počet vláken lze určit buď přímo pomocí vyšetření magnetickou rezonancí, nebo pomocí výpočtu tzv. fyziologického průřezu svalem FP = hmotnost svalu /střední délka svalu
- na počtu aktivovaných motorických jednotek (tj. skupin svalových vláken inervovaných jediným motoneuronem)- nikdy se neaktivují ve svalu všechny najednou, ale nábor jednotek ”jde napříč svaly”
- na interakci elastické složky svalu a šlachy. Silové napětí v místě úponu je dáno jednak interakcí aktin-myosin, ale je i důsledkem napětí elastických složek svalu a šlachy, kdy největší přírůstek elastické síly je při maximálním protažení svalu
Je zřejmé, že vyšetřit svalovou sílu je, i z důvodu hlavních anatomických parametrů určujících svalovou sílu, velmi obtížné. Vyšetřuje se pomocí tzv. svalového testu, který slouží především k vyšetření jednotlivých svalů, svalových skupin a pohybových stereotypů. Touto oblastí se zabývají především fyzioterapeuti. K měření svalové síly se užívají dále různé typy dynamometrů, kterétestují celé svalové skupiny.
Příčně pruhované kosterní svalstvo představuje u žen 25-35% a u mužů 40-45% tělesné hmotnosti. Základní jednotkou svalového vlákna je sarkomera, kterých je v průměrném vláknu asi 5 tisíc. Sarkomera je složena z myofibril, z vlastních kontraktilních elementů, jež jsou bílkovinné povahy a nazývají se aktin a myosin. Počet svalových vláken připojených k jednomu motoneuronu je různý – jednotky v okohybných svalech, stovky v hýžďových svalech. Vlákna jsou složena z cca 75% vody, z 20% bílkovin a z 5% ostatních látek (sacharidů, tuků, anorganických solí a pigment).
Již v jednom z našich minulých článků o VO2max (k přečtení zde) bylo uvedeno, že výslednou spotřebu kyslíku a tedy míru zejména vytrvalostních schopností ovlivňuje geneticky podmíněný poměr tzv. bílých a červených svalových vláken. V průběhu nitroděložního vývojese k pomalým, hůře myelinizovaných nervovým vláknům vydiferencují pomalá, neboli červená svalová (slow twitch – ST), a svalová vlákna napojená na dobře myelinizované a tedy rychlejší neurony tzv. rychlá, neboli bílá vlákna (fast twitch FT )s větší rychlostí kontrakce, ale i rychlejší unavitelností.
Pomalá vlákna typu I tvoří 45-55% ve svalech horních a dolních končetin, zbytek připadá na vlákna rychlá. Ty se dále dělí na 2 subtypy – rychlá oxidativní a rychlá glykolytická. Posturální svalstvo (např. zádové paravertebrální svaly) mají více vláken pomalých. Pomalá vlákna typicky mají nižší aktivitu myosinové ATP-ázy, nižší rychlost zkracování (nižší schopnost rychle přemísťovat kalciové ionty), nižší glykolytickou schopnost, vyšší počet enzymaticky lépe vybavených mitochondrií a vyšší schopnost vzdorovat únavě.
Jak již bylo řečeno vzájemné zastoupení jednotlivých druhů je dáno genetickou variabilitou a mění se s věkem. Je důležité si uvědomit, že poměr svalových vláken je zásadně ovlivněn přirozeným výběrem, genetickou dispozicí, ale nikoliv adaptací, tj. trénovaností!!
Závěrem je třeba zdůraznit, že na kvalitu samotného sportovního výkonu mají vliv, kromě geneticky podmíněné tělesné konstituce, zejména následující parametry: řídicí složka neboli činnost centrální nervové soustavy (časování motorických jednotek, zapojení agonistů a antagonistů do hybných řetězců, optimalizace biomechanických vztahů) a svalová plasticita. Ta vyjadřuje schopnost vyzrálých myocytů se adaptovat i na specifický trénink a schopnost změnit svůj fenotypický i metabolický profil, včetně stavby kontraktilních bílkovin.
Autor: MUDr. Martin Opočenský, Ph.D.