Co se můžeme dozvědět z fyzioterapeutického vyšetření?

MUDr. Martin Opočenský, Ph. D. | Čtvrtek 18. 12. 2014 14:10 | Komentáře: Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co se můžeme dozvědět z fyzioterapeutického vyšetření?

Nedílnou součástí sportovní prohlídky je doporučení trvalého sledování vrcholově sportujících jedinců fyzioterapeutem. Fyzioterapie je část rehabilitace, která se zabývá diagnostikou, léčbou a prevencí poruch pohybového systému organizmu. Ale co je skutečně hlavním předmětem jejího zájmu?

Jak již bylo řečeno, především poruchy funkcí pohybového systému. Jednou z těchto funkcí je držení těla a jeho zpevnění, další funkcí je vlastní pohyb těla nebo jeho segmentů. Významná je interakce lidského těla s fyzikálními vlivy okolního prostředí, jako je např. zemská přitažlivost neboli gravitace.

Vzpřímené držení je zajištěno spoluprací pasivního systému (kostra tvořící oporu a konstrukci) a aktivního systému (nervosvalový systém). Pro výkon posturální funkce je nezbytná svalová souhra neboli činnost podle určitého pohybového vzorce. Základem polohové koordinace je funkční rovnováha svalstva, která zajišťuje postavení jednotlivých částí těla. Posturální stereotypy vycházejí z ontogenetického vývoje a jsou závislé na podmínkách, v jakých svaly pracují – tonu svalstva, elasticitě vazivových struktur a na somatotypu jedince (tělesných proporcích, hmotností a rozložení hmoty), postupem času se mění.

Pohybový stereotyp je soustava podmíněných a nepodmíněných reflexů, vzniklých na základě opakujících se pohybů. Podstatná je aktivace svalů a svalových skupin v pohybovém řetězci – hodnotí se timing, síla a rychlost kontrakce.

Při každé vykonávané činnosti je potřeba jednak svalová síla a jednak svalová souhra – tedy zapojení svalů podle určitého pohybového vzorce.

Fyzioterapie, proto mimo jiné hodnotí:

• Délku svalů a tendence k jejich zkrácení a oslabení
• Svalovou sílu
• Kvalitu pohybových stereotypů
• Svalovou souhru

Velmi často je v závěrech fyzioterapeutů identifikována tzv. svalová dysbalance, což je narušení funkční rovnováhy svalstva, která je klíčová pro udržování optimálního postavení jednotlivých tělesných segmentů, což zajišťuje koordinovanou prací svalových skupin na protilehlých stranách kloubů.

Mohlo by Vás zajímat: Kinesiotaping

Funkční poruchy hybného systému jsou definovány jako poruchy funkce kloubů, svalů a nervů, ostatních měkkých tkání orgánu, orgánových soustav a celého organizmu, kdy není primární příčinou strukturální neboli organické postižení. Jejich důsledkem je např. omezení hybnosti kloubu, zvýšené nebo snížené napětí svalů, poruchy pohybového stereotypu. Tyto poruchy lze léčit, jsou totiž reverzibilní. Příčinou svalových dysbalancí bývá nevhodné funkční zatížení, nadměrné nebo nerovnoměrné funkční nároky či opakované přetěžování. Na jejich vznik mají vliv i negativní emoce a stres.

Pokud dochází k déletrvajícímu porušení optimálního napětí antagonistů, mění se struktura svalů zkrácením vazivové složky, což seprojeví změnou v postavení tělesného segmentu a omezeným rozsahem pasivního pohybu v daném kloubu. Pokud trvá porucha tonické funkce déle, dochází potom k ovlivnění celého posturálního vzoru.

Rozdělení:

1. Poruchy svalového tonu: a) hypotonie b)hypertonie
2. Poruchy svalové koordinace: a to uvnitř svalu, dále mezi synergisty a antagonisty a rovněž mezi jednotlivými svalovými skupinami
3. Poruchy pohybových stereotypů
4. Hypermobilita

Konkrétním projevem svalových dysbalancí jsou svalová zkrácení – tj. kratší délka svalu, s omezením rozsahu pohybu, zvýšením klidového tonu anebo svalová oslabení – se snížením maximální síly, snížením tonu svalu, jeho omezenou funkčností a zpožděním jeho aktivace.

Nejčastější jsou dysbalance v oblasti hlavy a krku (předsunuté držení hlavy), v oblasti hrudníku, v oblasti pánve (chybný pánevní sklon v rovině předozadní i frontální a na dolních končetinách (zkrácení hamstringů).

Svalové dysbalance, protože nejsou izolované a dochází k jejich vzájemnému řetězení, se dále projevují formou klinických syndromů.

Dolní zkřížený syndrom:

diagnostikovaný v oblasti pánve. Ochablými svaly u tohoto syndromu jsou m.gluteus maximus, mm.abdominis, abduktory dolní končetiny. Hypertonickými svaly jsou flexory kyčle, m. quadrutus lumborum, m. tensor fasciae latae. Důsledkem je hyperlordotické držení bederní oblasti, to znamená větší rozdíl než 4 cm v hloubce zakřivení (zjišťuje se pomocí olovnice podél páteře) a sklopením pánve dopředu.

Horní zkřížený syndrom:

diagnostikovaný v horní polovině těla. Hypertonickými svaly jsou horní fixátory lopatek, prsní svaly, extenzory šíje. Hypotonickými svaly jsou u tohoto syndromu dolní fixátory lopatek, mezilopatkové svaly, hluboké flexory krku. Projevuje se tzv. kulatými zády neboli hrudní hyperkyfózou (opět pomocíolovnice z temene hlavy – 2-3 cm), dále rameny v protrakci (vysunutá dopředu), předsunutou a zakloněnou hlavou s vystrčenou bradou a krční hyperlordózou.

Vrstvový syndrom

je charakterizovanýstřídáním vrstev svalů oslabených a vrstev hypertonických.

Autor: MUDr. Martin Opočenský, Ph.D.

Štítky: MUDr. Martin Opočenský, regenerace, rehabilitace, svaly

Komentáře nejsou povoleny.

LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ČLÁNKY!