Fotbalové akademie. Budoucnost českého fotbalu?
Druhého prosince Trenérsko metodický úsek Fotbalové asociace ČR uspořádal seminář k plánovanému zavádění mládežnických akademií v žákovské a dorostenecké kategorii. Akce se zúčastnil i zvláštní host Gerard Houllier, velice uznávaný trenér, který mimo jiné působil v Liverpoolu, v Lyonu či u francouzské reprezentace a v současnosti pracuje jako Předseda technické komise FIFA.
Pan Houllier zpočátku hovořil o budování úspěšného týmu a tato část jeho přednášky byla skutečně inspirativní. Přestože na úspěch ve fotbale neexistuje univerzální recept, pan Houllier vystoupil a představil vlastnosti a kvality, které jsou pro ty nejúspěšnější společné. Zdůrazňoval význam jasné, ucelené koncepce: „Kdo nepracuje koncepčně, může uspět jednou, nikoliv však v dlouhodobém horizontu.“ Podle Houlliera je základem úspěchu pozitivní myšlení, jehož předpokladem je zdravé klima uvnitř týmu i v samotném klubu (či reprezentaci).
Mezi hlavní předpoklady úspěchu řadí i komunikaci. Ta musí být oboustranná, otevřená, přitom by kouč měl respektovat povahová specifika svých hráčů, avšak za všech okolností musí být spravedlivý a musí jednat rovně a upřímně. Sukces se nedostaví, pokud se z mužstva nestane skutečný tým. Takový tým, ve kterém hráči podřazují vlastní ambice zájmům celého kolektivu. Trenér si proto musí vybírat hráče, pro které je prioritou tým, protože jen takoví lidé mohou vytvořit soudržnou skupinu se silným týmovým duchem. Dle Houlliera se správný trenér musí neustále vzdělávat, sledovat moderní trendy a také anticipovat, jakým směrem se bude fotbal blízké budoucnosti ubírat.
Po krátké přestávce se pan Houllier vyjadřoval k organizaci mládežnického fotbalu ve Francii. On sám byl hlavním iniciátorem a strůjcem systému mládežnických akademií. Ve Francii jich je v současnosti 10 a fungují pro hráče ve věku 12-15 let. Vybraní žáci jsou zde konfrontováni s nejnadanějšími hráči v zemi a připravují se pod dohledem vysoce kvalifikovaných trenérů, odborníků na problematiku mládeže. 80% absolventů akademie si ve věku 15 let vybere některý z francouzských profesionálních klubů hrajících první či druhou ligu. Ve Francii začaly akademie fungovat v 90. letech a prošli jimi hráči jako Zidane, Henry, Trezeguet, Anelka… Podle Houlliera tak systémové změny výrazně přispěly k nástupu francouzské zlaté generace, která slavila triumf na světovém šampionátu v roce 1998 a následném ME 2000.
Systém regionálních a národních akademií, který kromě Francie funguje i ve Španělsku, Belgii či ve Švýcarsku inspiroval ke změnám i současné vedení sportovního úseku FAČRu Pavla Vrbu a Dušana Fitzela. Právě tito dva pánové v doprovodu Michala Prokeše (člen pracovní skupiny) a Michala Ježdíka (bývalý reprezentační trenér basketbalistů a zakladatel basketbalové akademie v Nymburku) diskutovali o možnostech akademií v ČR. Jako hlavní argument pro zavedení akademií opakovaně zaznívalo zajištění pravidelné, systematické konfrontace nejlepších s nejlepšími, pod vedením nejkvalifikovanějších trenérů, z čehož by profitoval český fotbal na reprezentační i klubové úrovni, jelikož by se nadějní hráči střetávali s nejlepšími kolegy ze své věkové kategorie.
Hráči ve věku 12-13 let by se scházeli přibližně 1x za 2 týdny, mladší dorostenci, kteří budou vybrání, by se setkávali od pondělí do pátku s tím, že by se v pátek vraceli do mateřských oddílů, kde by o víkendu sehráli mistrovské utkání. Zároveň vedení usiluje o reorganizaci dorosteneckých soutěží, kdy by se měly hrát soutěže pro věkové kategorie U20 a U18 (doposud nejstarší věkovou kategorií byla U19).
Projekt doposud nebyl schválen Výkonným výborem FAČR. Kromě výše zmiňovaných výhod má program i mnohá úskalí. Podaří se zajistit a přivést do regionálních akademií skutečně ty nejkvalifikovanější trenéry? Jak zvládnou hráči v pubertálním věku odloučení od rodiny? A co když s akademií nebudou spolupracovat naše největší kluby (např. Plzeň však je údajně připravena projekt plně podpořit)? Každopádně se ztotožňuji s hlasy, že český fotbal potřebuje změny, jelikož na mezinárodní úrovni momentálně nejsme, zejména při srovnání herních dovedností jednotlivce, konkurenceschopní. Otázkou zůstává, jestli ušlechtilá myšlenka akademií skutečně přinese kýžený efekt.
Autor: Marek Opočenský